Home > Příspěvky > O nás > Příběh brusírny skla – našeho sídla

Příběh brusírny skla – našeho sídla

Sklářství v naší oblasti má dlouhou tradici a zaměstnává lidi zhruba od roku 1860. Prvním obchodníkem v naší obci byl Antonín Bachtík a jeho bratr František, kteří obchodovali se sklem od roku 1864. V roce 1907 si jeden z potomků rozhodl postavit vlastní brusírnu pod zámkem na motorový pohon. V období 1. světové války byla práce v brusírně pozastavena, po válce se však výroba znovu rozjela.

„Skláři, brusiči, jmenovitě obchodníci se sklem vydělali mnoho peněz, proto také v roce 1922 byl uspořádán v sokolovně sklářský ples, při němž poprvé v Jesenném účinkovala vojenská hudba z Liberce.“   

V meziválečném období byly všechny sklářské podniky v Jesenném plně zaměstnány, ale na počátku 30. let 20. století však dochází k postupnému úbytku práce a mzdové poměry se zhoršují. Ve 40. letech 20. století dochází opět k postupnému rozhýbání trhu a v roce 1941 byla povolena firmě “Miroslav a Ladislav Bachtík, brusírna skla v Jesenném” nástavba o jedno patro. Při této nástavbě bylo zároveň zřízeno pro celou budovu ústřední parní topení a brusičům byla zavedena na brusy teplá voda. V říjnu 1948 však byla brusírna znárodněna a připojena podniku Železnobrodské sklo, n. p. Mimo dosavadní výroby se v ní nově začalo vyrábět broušené lustrové sklo, které se později stává dominantním sortimentem. Počátkem 50. let brusírna opět mění své majitele a je připojena k Jabloneckým sklárnám. V 70. letech zaměstnává 23 zaměstnanců, ale potýká se s nedostatkem kvalifikovaných pracovníků a tak je přiřazena ke středisku v Loužnici. K 1. 1. 1991 je zbývajícím 17 zaměstnancům rozesláno rozvázání pracovního poměru. V březnu 1991 končí veškerá výroba v brusírně v Jesenném.

Po delší době je objekt vrácen v restituci potomkům původního majitele. Ti celý objekt brusírny po několika letech prodávají jeho nynějšímu majiteli – nám. V roce 2013 jsme si sem přesunuli sídlo naší cestovní kanceláře a tak začíná nová etapa této historicky obdivuhodné budovy.

Zdroj: Jesenský občasník – šesté číslo – prosinec 2010